Každý z nás vnímá realitu jinak. Nikdy totiž nemůžeme vnímat všechno, těch podnětů, co k nám přichází, je zkrátka moc. My dokážeme zpracovat jen zlomek.

Filtrujeme realitu

Naše podvědomí odfiltruje to, co podle něj není důležité. Výsledkem je, že každý z nás má jinou „verzi“ reality. Myslím, že se v historii ještě nestalo, že by dva aktéři hádky popsali svým známým celou věc stejně. Zpravidla je blbec ten druhý, že? A to je typický případ jiných verzí téže reality.

A podle čeho to podvědomí rozhodne, co je pro nás důležité? Podobu tohoto filtru si každý tvoříme celý život, odmalička. Přispívají k tomu rodiče, přátelé, škola, společnost (média atd.). Všechno se to v nás ukládá ve formě nějakých přesvědčení – jsme si jisti, že něco nějak je/funguje. A když tomu něco neodpovídá, naše podvědomí se to snaží vyfiltrovat nebo nějak vysvětlit v rámci toho, čemu věříme.

Ignorujeme, co se nám nehodí

Hodně lidí se například bojí dát se do řeči s někým cizím. Bojí se toho, že ten člověk nebude reagovat vstřícně, že je odmítne nebo že se na ně oboří. Když se pak přece jen s někým dají do řeči a je to v pohodě, podvědomí jim okamžitě nabídne nějaké vysvětlení (je to náhoda, tenhle člověk se usmívá na každého apod.). Když se to ale nevydaří (druhý se mračí, oboří se, nereaguje), řeknou si „vždyť já jsem věděl, že to tak bude!“ a je to pro ně důvodem příště nikoho raději neoslovit. Odfiltrují to, co se jim nehodí. A děláme to všichni.

Odlišná přesvědčení vedou k odlišným akcím. Odlišné akce vedou k odlišným výsledkům. Ty formují náš život.

Mimochodem, úplně stejně to funguje, pokud mám naopak přesvědčení, že všichni lidé jsou přátelští, když se s nimi dám do řeči. Ty, se kterými to moc přátelské nebylo, si moje podvědomí při vzpomínání odfiltruje, případně to nějak zdůvodní (určitě toho člověka před 5 minutami vyhodili z práce – přeháním, ale princip je asi jasný).

Podvědomí nám utvrzuje naši verzi reality

Proč to tak je? Podvědomí filtruje naše vjemy tak, aby odpovídaly našim přesvědčením (tomu, čemu věříme). To proto, že se snaží potvrzovat nám naši verzi reality – jinak by se rozpadla a my bychom se neměli čeho chytnout. My ale potřebujeme něčemu věřit, potřebujeme mít svoji „nezpochybnitelnou“ představu o tom, co je realita a jak funguje.

 

Cyklus přesvědčení

 

Z předchozího tedy vyplývá, že naše přesvědčení se neustále posilují a obnovují. Protože vnímáme to, co je s nimi v souladu (a tedy máme další důkaz, že to tak opravdu funguje), zatímco to, co s nimi v souladu není, buď ignorujeme, nebo si nějak vysvětlíme (nejlíp „to byla náhoda“).

Omezující a posilující přesvědčení

Pokud třeba věřím, že vydělávat si 20 000 Kč měsíčně je fakt hodně, pravděpodobně budu přehlížet možnosti, jak si vydělat třeba 30 000 Kč. A i těch 20 000 pro mě bude těžko dosažitelných. Naproti tomu, když věřím, že si můžu vydělávat i 100 000 Kč měsíčně, bude se k tomu v mém životě objevovat mnohem víc příležitostí (včetně těch, které si sám proaktivně vytvořím).

Na tom je vidět, jak je důležité mít nejen cíl, ale i správná přesvědčení pro jeho dosažení. Jinak nejenže nebudu vidět příležitosti, ale budu i sám sebe podvědomě sabotovat při cestě za svým cílem (třeba vymyslím X důvodů, proč nejít na pohovor na tu finančně velice zajímavou pozici nebo proč nerozjet vlastní podnikání).

V té samé oblasti (ať už jsou to finance nebo cokoliv jiného) jsou někteří lidé úspěšní a někteří ne – ti úspěšní mají většinu přesvědčení posilujících (podporují je na cestě k cíli), u těch neúspěšných převažují omezující (ty je zase brzdí).

„Správná“ přesvědčení

Všimněte si, že přesvědčení dělím na posilující a omezující (ve vztahu ke svému cíli), ale neřeším, jestli jsou ta přesvědčení pravdivá nebo nepravdivá, tzn. jestli „odpovídají realitě“. Nezkoumám, jestli je opravdu možné vydělávat 100 000 měsíčně. Proč? Protože realitu si stejně spoluvytvářím sám tím, čemu věřím – vidím to, co zapadá do mých přesvědčení, ostatní filtruju.

Mnohem lepší přístup je se prostě rozhodnout, že tomu budu věřit. A ono to pak v mojí realitě bude pravda.

Samozřejmě, musím si vybrat něco, čemu jsem opravdu ochoten a schopen uvěřit, takže asi se nebudu pokoušet uvěřit tomu, že umím létat. Na druhou stranu, možných je daleko víc věcí, než si myslíme, stačí to brát tak, že když už se to někomu povedlo, nebyla to náhoda (lidi přece vydělávají 100 000 Kč měsíčně, není to nic divného ani nadpřirozeného).

Proč je tak důležité zbavovat se omezujících přesvědčení?

Představte si ta jednotlivá přesvědčení jako malé vrtulky – některé jsou natočené k cíli a přibližují nás k němu (to jsou posilující přesvědčení), jiné jsou naopak otočené od cíle a brzdí nás (to jsou omezující přesvědčení). Pokud převažují omezující přesvědčení, vysněného cíle pravděpodobně nedosáhnu. Ale ono i kdyby převažovala posilující přesvědčení, ta omezující pořád budou brzdit můj postup vpřed. Představte si ale tu sílu, když jsou všechny vrtulky otočené jedním směrem. Proto se vyplatí s omezujícími přesvědčeními pracovat (nahradit je za posilující).

Osvědčil se mi jeden konkrétní postup. A ten popisuju v článku Jak se zbavit omezujících přesvědčení.

překonat

Divi WordPress Theme