Jaký je nejspolehlivější způsob, jak se vzbudit v určitou dobu? Ano, budík. Případně dva.

Ale jaký nejlepší způsob? Mentální budík. To znamená, že se sami od sebe vzbudíte, v kolik si večer určíte. Bez klasického budíku.

Jak to funguje

Stalo se vám někdy, že jste si nastavili budík a vzbudili se několik minut před jeho zazvoněním? Naše tělo podle všeho dokáže velice dobře vnímat čas během spánku. A to i když se před spaním nepodíváme, kolik je hodin.

 

Jak to funguje

 

A právě toho se dá využít k nastavení tzv. „mentálního budíku“.

Výhody mentálního budíku

Já tuto metodu miluju. Proč?

  • nevzbudí mě protivný zvuk
  • nevzbudím se ve špatné fázi spánku (znáte to, to se pak člověk probouzí ještě několik hodin)
  • tělo si přizpůsobí délku spánkových cyklů
  • tělo se připraví na to, kolik času na spánek má a spánek pak může být i intenzivnější („Mám 6 hodin, tak to se nebudu moc probouzet, ať si stihnu dostatečně odpočinout.“)
  • vstává se mi o to radostněji, protože vím, že v tu dobu jsem se chtěl opravdu probudit („Super, probudil jsem se.“ namísto „Aaa, to už je 7?!? Hmm.“)
  • hned po probuzení mám první úspěch dne (a opravdu z něj mám vždycky znovu radost)

Jak na to

1) Nejdřív si řekněte, v kolik se chcete probudit. Např. řekněme v 7 hodin ráno.

2) Představte si ručičkové hodiny (třeba vaše oblíbené z kuchyně, pokud je máte rádi) a na nich 7 hodin. Živě si představte velkou ručičku na 12 a malou na 7. U toho si se skálopevným přesvědčením řekněte „Nejpozději v 7 se probudím a vstanu.“

Proč „nejpozději“? Často děláme tu chybu, že se vzbudíme 10–20 minut před budíkem (ať už klasickým nebo mentálním) a řekneme si, že máme ještě čas a že si ještě zdřímneme. Ale tento krátký spánek nám energii nepřidá. V horším případě opravdu usneme a budík nás vzbudí uprostřed snu a my jsme zase rozlámaní. Kdybychom vstali rovnou (tzn. když je na to tělo nastavené), vůbec nic tím neztratíme, naopak. Budeme ve větší pohodě a probuzenější. A navíc to budeme mít za sebou!

3) Živý obrázek hodin vezměte a „obtiskněte“ si ho do hlavy. Mně funguje představa, že si ho uložím do zadní části hlavy, kde zůstane (dokonce i po usnutí).

Usínali jste někdy s intenzivní myšlenkou na něco? Třeba na nějaký úžasný zážitek z toho dne/večera? Případně, stalo se vám někdy, že jste během noci věděli, jestli v pokoji s vámi je ještě někdo nebo ne? (když je to opačně než normálně, hodně lidí si toto během spánku jaksi podvědomě uvědomuje)

Pokud se vám stalo aspoň jedno z toho, máte aspoň přesnější představu, jak má nastavený mentální budík během noci vypadat. Pokud ne, zůstaňme klidně u toho „obtisku“ do zadní části hlavy.

Toto je naprosto klíčová část celého procesu, takže nepodceňovat.Pokud vám to zpočátku nepůjde, pohrajte si s tímto ukládáním hodin do hlavy a brzo na to přijdete. Já jsem se to taky naučil (na semináři Silvovy metody, čímž jim za to děkuju).

 

Ještě digitální hodiny

Pro posílení efektu jsem si do této „techniky“ přidal ještě představu digitálních hodin. Stejně jako v předchozím případě si je živě představím (se stejným časem jako ty ručičkové) a pak si je vtisknu do zadní části hlavy a nechám je tam.

 

Digitální budík

 

Pokud vám to funguje, můžete se omezit na jedny hodiny, nechám to na vás.

Ráno

Pokud to uděláte dobře, vzbudíte se ráno před vámi stanoveným časem. U mě to je zpravidla 2–20 minut před. Mrknu na hodinky, usměju se a vstanu s radostí, že vstávám sám od sebe, bez klasického budíku a v kolik chci.

Pokud by se vám to nepovedlo, nezoufejte a trénujte. Stačí si s tím hrát (udělat to nastavení třeba trochu jinak) – myslím, že je důležité si na to přijít, prostě dojít k tomu „jo aha, takhle to mám udělat!“.

Pár postřehů z praxe

Když mám ráno něco důležitého, nastavím si pro jistotu i klasický budík, ale zpravidla se vzbudím sám dřív. Těch několik málo výjimek nastalo poté, co jsem večer předtím šel spát dost pozdě. Už jsem slyšel i názor, že když si nastavím klasický budík, tak nevěřím tomu mentálnímu, a tudíž mi ani nezafunguje. S tím nesouhlasím, u mě to určitě vliv nemá.

Poslední dobou vstávám pravidelně v 6:30 (protože mě to prostě baví) a teď už si mentální budík ani nastavovat nemusím. Zkrátka se vzbudím včas. To určitě znáte. Mentální budík je skvělý na vstávání v neobvyklý čas. Dokonce si díky němu můžete i o víkendu přispat. Pokud jste třeba zvyklí vstávat v 7, nastavíte se o víkendu na devátou a dopřejete tělu potřebný spánek. Upřímně, toto vyzkoušené nemám, necítím potřebu to dělat. Když mám deficit, zdřímnu si odpoledne nebo prostě vstanu později než v 6:30.

Když jsem s tím začínal vstávat takhle brzo („brzo“ oproti předchozí deváté hodině), musel jsem tomu věnovat větší pozornost. A stávalo se mi, že jsem se budil v průběhu noci a díval se na hodinky, jestli už nemám vstávat (nevýhoda vstávání před rozedněním). Časem jsem zjistil, že odpověď znám ještě před pohledem na hodinky. Tělo mi řekne, jestli už je čas vstát nebo ne. Ono to prostě ví. Jen to chce trénink a naučit se ho poslouchat.

Když to nepůjde hned, nezoufejte

Mentální budík je „mentální technika“. Dá se trénovat. Tak jí nehažte do žita, když se vám nepodaří napoprvé. Mně to taky pár dní trvalo, ale výsledek stojí za to.

Tak hodně úspěchů a užasných včasných vstávání!

 

Divi WordPress Theme