Rozhodujete o tom, jaký je váš den, nebo spíš reagujete na okolnosti? Vzdělaněji řečeno, jste proaktivní nebo reaktivní?

Člověk reaktivní nechá okolnosti a ostatní lidi cloumat svým majestátem, náladou a bůhví čím ještě. „Prší. Ach jo, jsem nějaký ospalý, to zas bude den. No, než něco začnu dělat, mrknu na Facebook.“ [po půl hodině] „A ještě e-mail, pak už fakt půjdu.“

Člověk proaktivní se okolnostmi nenechá vykolejit, jinými lidmi ideálně taky ne. Minimálně je jeho den uspořádanější, nikoliv přelétavý a naplněný e-maily, Facebookem a… počasím. „Fajn, dneska chci udělat to to a tohle. Super, jdu na to. Prší? Aha, vezmu si deštník…“

Tak kdo za to všechno může?

Člověk reaktivní obviňuje z problémů a těžkostí okolí. Což pak ústí v určitou beznaděj, protože okolí (okolnosti a lidi) ten dotyčný těžko změní. Zpravidla ho nenapadne přemýšlet o sobě a o tom, co by on sám mohl dělat jinak, aby se situace zlepšila nebo aby se to příště neopakovalo. Spíš ze sebe udělá oběť, polituje se, zanadává si. A to mu samozřejmě velice pomůže a zlepší náladu, že.

Člověk proaktivní právě naopak. Zapřemýšlí víc o tom, jak situaci řešit, co udělat, co změnit. Neobviňuje lidi kolem sebe a nelituje se.

Jste proaktivní nebo reaktivní?

Čekal bych odpověď „jak kdy“. Já taky. Ale za poslední 4 roky, kdy jsem si tohle začal uvědomovat, jsem se hodně posunul a proaktivních situací v mém životě neustále přibývá.

Převezměte odpovědnost za svůj život!

Když máte odpovědnost, je to náročnější. To je jeden z důvodů, proč tolik lidí přemýšlí reaktivně. Vždycky se můžou na něco vymluvit, na někoho hodit neúspěch, špatnou situaci, nemusí to řešit.

Výhodou ale je, že člověk proaktivní má mnohem větší kontrolu. Není bezmocný, takže není naštvaný/frus­trovaný. Je šťastnější, protože i když se něco nepovede, něco se z toho naučí. Vlastně každý „problém“ vidí jako výzvu a příležitost.

Mezera mezi podnětem a reakcí

Náš život neurčují okolnosti, ale to, jak na ně reagujeme. A tu reakci si můžeme zvolit vždycky. Protože mezi podnětem a reakcí je vždycky mezera, byť sebemenší. A je dobré naučit se ji využívat. Reagujeme na stejné věci pořád stejně, je to návyk. Ale krásné je ten moment těsně před tou reakcí vyzvednout z podvědomí do vědomé mysli a vědomě se rozhodnout, jak zareaguju. A může to být stejně jako dřív, nebo jinak. Co je pro mě lepší? Jak se budu cítit?

Nejsou to události v našich životech, co určuje náš život. Je to náš přístup k tomu, jak se k těm událostem postavíme.

 

Politicky nekorektní příklad

Např. pokud přede mnou jde po chodníku zapálený kuřák (v daném okamžiku doslova) a mně vadí ten kouř (podnět), moje první reakce je začít v duchu nadávat na nesmyslnost kouření. Je to návyk, bohužel. Když si ale uvědomím, že mám volbu, jak reagovat, zamyslím se, kam uniknout z dosahu kouře, např. kuřáka předejít. A taky to udělám, aniž bych nějak víc přemýšlel o tom, jestli mi to vlastně vadí. Prostě to vyřeším a hodím za hlavu. Rozdíl? Emoce. V prvním případě mě zaplatí negativní pocity, jsem naštvaný. V druhém případě mě daná situace prakticky nezatíží a jsem happy (nebo v jakém stavu jsem byl před tím kouřo-impulsem).

 

Kouření

 

Samozřejmě, prvotní reakce jsou různé, ale pointa je, že je můžeme vědomě změnit. Stačí, když budeme opakovat pořád stejnou reakci tak dlouho, dokud nám to nepřejde do krve. A pak už o tom nemusíme přemýšlet, ale zbavili jsme se nevyhovující reakce.

A co vy, jste proaktivní?

Pokud ne, co pro to děláte/uděláte? Podělte se s námi v komentářích.

 

Divi WordPress Theme